Merkur

Merkur je Slunci nejbližší planeta a je nejmenší planetou ve Sluneční soustavě. Její průměr dosahuje pouze 38 % průměru Země. Je tedy zhruba 1,4 krát větší než Měsíc. Rovníkový průměr má dokonce menší než měsíc Jupiteru - Ganymed a měsíc Saturnu - Titan.

Jádro

Merkur je ve Sluneční soustavě těleso s druhou největší hustotou, hned po Zemi. Zemská hustota je ale způsobena zčásti gravitačním stlačením, takže nebýt tohoto vlivu, měl by nejvyšší hustotu z celé sluneční soustavy. Z toho vyplývá, že musí mít husté železné jádro, relativně větší než Země, které tvoří většinu objemu planety. Proto má pouze relativně tenký křemičitý planetární plášť a kůru. Předpokládá se, že jádro má v průměru 1800 až 1900 km a vnější obal (kůra a plášť) má tloušťku jen asi 500 až 600 km.

Vlastnosti

Až do průletu sondy Mariner 10 vědci netušili, že má Merkur magnetické pole. Jeho intenzita je zhruba 1 % intenzity magnetického pole Země. Je to zdánlivě slabé pole, ale je daleko intenzivnější než například magnetické pole Venuše či Marsu. Magnetické pole produkuje magnetosféru kolem planety. Magnetická osa má sklon 7° vzhledem k rotační ose planety.

Povrch

Merkur je v mnoha směrech podobný Měsíci. Jeho povrch je velice starý a pokrytý krátery. Obsahuje prohlubně vytvořené mnohonásobnými dopady těles a mnoho lávových toků. Velikost kráterů se pohybuje od 100 m (nejmenší rozlišitelný útvar na snímcích z Marineru 10) až do 1300 km. Mají různé stupně zachování původního tvaru. Nevykazuje žádnou tektonickou činnost, která by povrch omlazovala, podobně jako Měsíc. Kdybyste se mohli projít po jeho povrchu, spatřili byste podivný svět, velmi podobný tomu měsíčnímu.
Na první pohled by bylo možné zaměnit detailní snímek povrchu Merkuru za snímek povrchu Měsíce. Mezi oběma tělesy ovšem existují i určité rozdíly. Ve velkých měřítkách je nejnápadnější, že chybějí útvary podobné Měsíčním mořím. Tedy rozsáhlé, tmavé a relativně málo drsné plochy. V "Měsíční" terminologii tedy tvoří povrch Merkuru jen samé "pevniny".

Atmosféra

Merkur má velmi tenkou atmosféru, složenou z atomů vyražených z jeho povrchu slunečním větrem. Protože je povrch Merkuru velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Takže v protikladu se Zemí nebo s Venuší, jejichž atmosféry jsou stabilní, Merkurova atmosféra je proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 10 Pa, tedy v pozemských měřítkách ultravysoké vakuum; daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce. Atmosféra je složená především z kyslíku, sodíku, vodíku a helia.