Planetky

Planetky (asteroidy) jsou kamenné objekty o průměru desítek metrů až stovek kilometrů, které obíhají kolem Slunce většinou po drahách podobných planetárním. Ve Sluneční soustavě rozlišujeme dvě hlavní oblasti výskytu těchto objektů. Největší množství planetek obíhá v hlavním pásu mezi Marsem a Juiterem. Druhá oblast se nachází za drahou planety Neptun a označujeme ji jako Edgeworth-Kuiperův pás. Zde se nacházejí i poměrně velká ledovo-kamenná tělesa. Na planetky lze však narazit kdekoliv ve Sluneční soustavě. Existuje například populace těles s drahami podobnými oběžné dráze Země, které se s naší planetou mohou i srazit. Malé úlomky planetek lze nalézt na povrchu Země jako meteority.

Historie

První planetka byla objevena v roce 1801. Byla to planetka Ceres. Vzdálenost mezi Marsem a Jupiterem je tak velká, že již Kepler předpokládal mezi těmito dvěma planetami existenci nějaké další tehdy ještě neznámé planety. V roce 1801 skutečně Piazzi náhodně objevil nový objekt, který dostal jméno Ceres a byl krátce považován za planetu. V průběhu devatenáctého století následovaly objevy dalších těles mezi Marsem a Jupiterem. Proto byla všechna zařazena do nové kategorie označované dnes jako planetky. Do poloviny 19. století jich bylo známo šestnáct. Rozvojem fotografických metod v první polovině 20. století a s nástupem CCD techniky v 80. letech 20. století počet známých těles rychle roste. V dnešní době jich registrujeme již statisíce.

Vlastnosti

Přes velké množství těchto těles nedosahuje jejich souhrnná hmotnost ani hmotnosti Země. Většinou jde o tělesa velice malá. Odhaduje se, že planetek o průměru větším než 100 km je ve Sluneční soustavě asi jen 250, těles větších než 100 m v průměru je však ve Sluneční soustavě asi 25 000 000. Malé planetky mají výrazně nepravidelný tvar. Jestliže těleso nepravidelného tvaru rotuje a je ozářeno bodovým zdrojem, nutně dochází k periodickému kolísání jeho jasnosti. Takové změny v jasnosti četných planetek byly skutečně zjištěny.