Saturn

Saturn na první pohled zaujme svou soustavou prstenců, díky níž je považován za jeden z nejkrásnějších objektů ve vesmíru. Prstence se nacházejí v rovině rovníku Saturnu a dohromady mají průměr 280 000 km. Tenké jsou jen několik stovek metrů. Skládají se z částic o velikosti od centimetrů po desítky metrů a jsou převážně z ledu (některé mohou být ledem pokryty); obsahují stopy křemíkových a uhlíkových minerálů. Jejich stáří se dnes odhaduje na pouhé stovky miliónů let, takže je můžeme považovat za velmi mladé.

Planeta Saturn se nachází na šestém místě od Slunce pomyslného planetárního pořadníku ve vzdálenosti dosahující až k hranici téměř jedné a půl miliardy kilometrů, tedy téměř desetkrát dále než naše Země.

Vlastnosti

Saturn je druhou největší planetou Sluneční soustavy a řadí se tak na druhé místo co do velikosti hned za Jupiter. Ovšem díky velice malé hustotě, která je nejnižší v celé Sluneční soustavě, je jeho hmotnost oproti Jupiteru jen třetinová. Rovníkový průměr planety činí 120 536 km, což je ve srovnání se Zemí zhruba devět a půl krát více. Velmi nápadné je u Saturnu jeho zploštění na pólech, způsobené rychlou rotací (10,5 hodiny). Polární průměr je jen 98 000 km. Možným vysvětlením tohoto jevu je převážně kapalné skupenství vodíku v jádře.

Atmosféra

Ze Země byl v atmosféře Saturnu zjištěn molekulární vodík, čpavek a metan. Přístroje kosmických sond objevily dále hélium, fosfen, etan, acetylén, metylacetylén a propan. Z pozorování televizními kamerami sondy Voyager bylo zjištěno, že podél rovníkového pásu (asi do úrovně 35. rovnoběžky) vane silný západní vítr rychlostí až 1 800 km/h. Ve vyšších saturnografických šířkách se vyskytují oblasti se západním i východním prouděním, rychlosti jsou však podstatně nižší.

Kromě již zmiňovaných prstenců je Saturn výjimečný také poměrně bohatou rodinou měsíců. Největším a nejzajímavějším z nich je bezpochyby Titan. Je jediným měsícem v celé sluneční soustavě, který má svou vlastní atmosféru. Atmosféra sahá asi do výšky 200 km, takže povrch měsíce nemůžeme vidět.
Ze snímků v ultrafialovém oboru záření pořízených sondou Cassini, bylo zjištěno, že horní atmosféra se skládá z několika oddělených vrstev.